Matouš, kapitola 14

Přines mi jeho hlavu!

1V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. 2„To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“
3Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, 4protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“ 5Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.
6Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, 7že jí přísahal splnit jakékoli přání. 8Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“9Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. 10Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal.11Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. 12Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

Pět chlebů a dvě ryby

13Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. 14Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.
15Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“
16„Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“
17„Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“
18„Přineste mi je,“ řekl jim. 19Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. 20A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. 21Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

To jsem já!

22Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. 23Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. 24Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. 25Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. 26Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“
27„Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“
28„Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“
29„Pojď!“ řekl mu.
A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. 30Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.
31Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.
32Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. 33Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
34Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. 35Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné 36a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Matouš, kapitola 14

  1. Obdivuji Petra, že se vydal na Ježíšův příkaz na rozbouřené moře po svých. Byl to sice zkušený rybář, takže měl zažito kde co, ale když jsem já byla na lodi a byl velmi velký vítr, dost jsem se bála. A kdybych se měla pustit nějakého zábradlí a vykročit do vln, nevím, jestli bych do toho šla. A to je asi stejné jako v životě – kolikrát cítíme, že nás Pán Bůh k něčemu povolává, ale vítězí často náš strach než vědomí, jakou máme přednost, že můžeme právě my.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.