Matouš, kapitola 27

Třicet stříbrných

1Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. 2Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi.
3Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším.4„Zhřešil jsem!“ zvolal. „Zradil jsem nevinnou krev!“
„Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“
5On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit.
6Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ 7Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. 8Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. 9Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:
„Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného,
na kterou ho ocenili synové Izraele,
10a dali je za hrnčířovo pole,
jak mi uložil Hospodin.“

Před Pilátem

11Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš.
12Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. 13„Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát.14Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.
15Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. 16Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. 17Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18(Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)
19Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“
20Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít.
21Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“
„Barabáše!“ zvolali.
22„A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát.
„Ukřižovat!“ zvolali všichni.
23„Co udělal zlého?“ ptal se dál.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“
24Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“
25A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“
26Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
27Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. 28Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť.29Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ 30Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. 31Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

Golgota

32Když vyšli, potkali jednoho člověka z Kyrény jménem Šimona a přinutili ho nést mu kříž. 33Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená Lebka), 34dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí. Jakmile to okusil, nechtěl to pít.
35Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. 36Pak tam seděli a hlídali ho. 37Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním:
TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
38Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. 39Kolemjdoucí pokyvovali hlavami 40a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“
41Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: 42„Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! 43Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“ 44A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním.
45V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin. 46Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
47Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eliáše!“ 48Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na prut a dával mu napít. 49Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde na pomoc Eliáš!“
50Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.
51V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly, 52hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých vstala. 53Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem. 54Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“
55Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu. 56Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.

Hrob ve skále

57V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. 58Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu nechal tělo vydat. 59Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna 60a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel. 61Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta druhá Marie.
62Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta. 63„Pane,“ řekli mu, „vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl: ‚Po třech dnech vstanu.‘ 64Nařiď tedy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ To by byl ještě horší blud, než ten první!“
65„Máte stráž,“ odpověděl jim Pilát. „Jděte a hlídejte, jak umíte.“ 66A tak šli, zapečetili kámen a obsadili hrob strážnými.

Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Matouš, kapitola 27

  1. Obecně se mi jako takový doprovod k evangeliím líbí muzikál Jesus Christ Superstar (http://www.youtube.com/watch?v=qYxh5-KnvqI). Myslím, že autoři si s určitými pasážemi opravdu vyhráli a lépe se mi tak chápou některé z emocí…
    Jidáš a Petr zradili Ježíše, oba toho pak litovali – jeden se svou vinou nemohl dále žít, druhý ještě mnoho let poté kázal o Ježíši. Nevím, co z toho pro mě plyne, ale napadá mě, že Bůh si mě může použít, i když ho zradím, musím hlavně chtít s Ním být.

Napsat komentář: Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.