Marek, kapitola 5

Legie

1Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje. 2Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. 3Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. 4Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. 5Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.
6Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena. 7Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“ 8(Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)
9„Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš.
„Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“ 10A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.
11Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat. 12Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“13Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.
14Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo. 15Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 16Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty, 17začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.
18Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat. 19On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

Kdo se mě dotkl?

21Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. 22Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. 23Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“ 24A tak šel s ním.
Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. 25Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. 26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. 27Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. 28Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“ 29Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.
30Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“
32On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. 33Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. 34Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Talita kum

35Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“
36Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.
37Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, 39vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“ 40Oni se mu ale smáli.
Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. 41Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ 42Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, 43ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

Příspěvek byl publikován v rubrice Marek a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Marek, kapitola 5

  1. Ten, který byl dříve posedlý, šel a všem říkal, co pro něj Ježíš udělal. Možná se bál, jako i my se někdy bojíme otevřeně mluvit o tom, co pro nás Ježíš dělá v našich životech.
    V Janově evangeliu ve čtvrté kapitole je zaznamenán příběh ženy, která se setkala s ježíšem a uvěřila, že je to Mesiáš. Žena se po setkání s Ním rozběhla do města, vyprávěla o něm a díky jejím slovům mnozí uvěřili. Mnoho lidí, kteří díky jejím slovům uvěřili, se pak setlalo s ježíšem osobně. Ve 42. verši je napsáno: Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“.

    Přála bych si, abychom se dokázali inspirovat těmito lidmi a nebáli se mluvit o naší víře, o tom, co pro nás Bůh každý den dělá. A možná představili Ježíše někomu, kdo se s Ním ještě nesetkal.

    • Autumn, naprosto s tebou souhlasím, nemám prakticky, co dodat, pre bych se jen opakovala. Jen bych chtěla vyzdvihnout 19. verš – v ekumenickém překladu je …učinil Pán, KDYŽ se nad tebou smiloval. Zní mi to neuvěřitelně nadějně, jak se k nám Bůh sklání a smilovává se nad námi a o tomto máme mluvit, o povzbuzení.
      Stejně tak žena z druhého příběhu, musela zase překonat obrovský strach vyjít mezi lidi se svým onemocněním a věřit, že se něco opravdu stane, měla neuvěřitelně silnou víru, stejně jako Jairos.

    • Díky za tip – příměr k malým kobylkám se mi moc líbil.
      Až potud nás Hospodin vedl, tak se mu vložme do rukou, ať nás vede nadále. Výborné téma, díky za sdílení.

Napsat komentář: Autumn Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.