Lukáš, kapitola 1

1Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, 2tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. 3I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

5Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.
11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“
18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“
21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.
23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

26Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“
29Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!31Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37U Boha přece není nic nemožné.“
38Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

39V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.41Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“
46Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
51Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
55jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.
56Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

57Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
61Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“
62Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili64a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.
65Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid!
69Vyzdvihl nám roh spásy
v domě svého služebníka Davida,
70jak to sliboval ústy svých svatých proroků,
kteří byli už od věků.
71Spasil nás od našich nepřátel
a z ruky všech, kdo nás nenávidí.
72Prokázal milosrdenství našim otcům
a vzpomenul na svou svatou smlouvu –
73na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,
74že nás vysvobodí z ruky nepřátel,
abychom beze strachu sloužili jemu
75ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří
po všechny dny svého života.
76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
77dát jeho lidu poznat spasení
v odpuštění jejich hříchů
78pro niterné milosrdenství našeho Boha,
v němž nás navštíví jako Svítání shůry,
79aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti
a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“
80Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Lukáš, kapitola 1

  1. Mariina pokora je mi vzorem – Gabriel jí oznámí, že je součástí Božího plánu a ona pokorně přijme a chválí Boha, neříká – nejsem toho hodna, nechceš si najít lepší, nezvládnu to… Prostě plně důvěřuje… To byla žena…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.