Lukáš, kapitola 22

Poslední večeře

1Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. 2Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
3Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. 4Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. 5Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
7Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. 8Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“
9„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.
10Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. 11Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 12On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ 13Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
14Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. 15Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. 16Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“
17Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. 18Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 20Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
21Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. 22Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ 23Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

Kdo je největší

24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. 26Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. 27Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.
28Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, 29a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. 30V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.
31Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
33„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
34On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

Getsemane

35Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“
„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.
36Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. 37Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“
38Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“
„To stačí,“ odpověděl.
39Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. 40Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
41Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ 43Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
45Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. 46„Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
47Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, 48ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“
49Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ 50Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.
51„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? 53Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

Neznám ho!

54Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Před Veleradou

63Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. 64Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
66Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. 67Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“
„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. 68„A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. 69Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“
70„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.
„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
71Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Lukáš, kapitola 22

  1. Dnes se mi teprve pořádně propojily symboly – připomenutí vyjití ze zajetí otrockého – Velikonoce – Ježíš posouvá do vysvobození ze zajetí hříchu – svou smrtí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.