Jan, kapitola 4

Voda života

1Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ 2(ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), 3opustil Judsko a vrátil se do Galileje. 4Musel však projít Samařím.
5Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi. 6Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.
7Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“ 8(Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)
9Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)
10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“
11„Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“
13„Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. 14„Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“
15„Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“
16„Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.
17„Nemám muže,“ odpověděla žena.
„To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. 18„Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19„Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. 20„Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“
21„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. 23Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. 24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“
25Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“
26„To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“

Jeden rozsívá, jiný žne

27Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“
28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“ 30Vyšli tedy z města a šli k němu.
31Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“
32On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
33Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
34„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo. 35Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! 36Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec. 37V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘. 38Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“
39Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili. 40Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny 41a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více.
42Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“

Tvůj syn žije

43Po dvou dnech pak odtud odešel do Galileje. 44Sám Ježíš měl totiž dosvědčit, že prorok není ve své vlasti v úctě. 45Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, neboť byli o svátcích v Jeruzalémě a viděli všechno, co tam dělal.
46Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný. 47Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral.
48„Dokud neuvidíte divy a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.
49„Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník.
50Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“
Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51Na cestě se s ním setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“52Vyptal se jich tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera hodinu po poledni.“
53Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ Tehdy uvěřil on i celý jeho dům. 54Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhý zázrak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jan a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Jan, kapitola 4

  1. Příběh o Samařské ženě jsme nedávno lehce probírali na skupince. Zamýšleli jsme se nad tím, že Ježíš ženu viděl poprvé a od přátelského rozhovoru bez obalu přešel k napomenutí a předání dobré zprávy. My často říkáme, že k tomu potřebujeme roky navazovat vztahy. Nešel nám Ježíš v tomto příkladem?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.