Skutky, kapitola 22

1„Bratři a otcové, vyslechněte prosím mou obhajobu před vámi!“ 2Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztišili se ještě více.
Pavel pokračoval: 3„Jsem Žid narozený v kilikijském Tarsu, ale vychovaný zde v tomto městě. Zákonu našich otců jsem byl vyučen v největší přísnosti u nohou Gamalielových a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste dodnes vy všichni. 4Tu Cestu jsem pronásledoval až k smrti. Zatýkal jsem muže i ženy a dával je do vězení, 5jak může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro naše bratry v Damašku, kam jsem se vypravil, abych i tamější přívržence přivedl v poutech do Jeruzaléma k potrestání.
6Když už jsem se cestou blížil k Damašku, okolo poledne mě náhle obklopilo veliké světlo z nebe. 7Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ 8Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on odpověděl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘ 9Moji společníci viděli světlo; hlas, který ke mně mluvil, ale neslyšeli. 10Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘ a Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku; tam se dozvíš všechno, co máš dělat.‘ 11Byl jsem oslepen jasem toho světla, a tak mě moji společníci museli do Damašku odvést za ruku.
12Jistý Ananiáš, zbožný stoupenec Zákona s dobrou pověstí u všech místních Židů, 13přišel za mnou. Postavil se ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, prohlédni!‘ Hned v tu chvíli jsem ho uviděl 14a on řekl: ‚Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst. 15Přede všemi lidmi mu budeš svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. 16Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!‘
17Potom jsem se vrátil do Jeruzaléma. Při modlitbě jsem v chrámu upadl do vytržení 18a viděl jsem Pána. Řekl mi: ‚Pospěš si! Rychle opusť Jeruzalém, neboť tvé svědectví o mně tu nepřijmou.‘ 19Namítl jsem: ‚Pane, oni vědí, že jsem v synagogách zatýkal a bičoval ty, kdo věřili v tebe. 20Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, stál jsem tam, schvaloval to a hlídal pláště těch, kdo ho zabíjeli.‘ 21Na to mi Pán řekl: ‚Jen jdi. Pošlu tě k dalekým národům.‘“

Římský občan

22Až po to slovo mu naslouchali. Teď ale začali křičet: „Pryč s ním ze světa! Nemá právo žít!“ 23Když takto křičeli, rvali si pláště a házeli do vzduchu prach, 24velitel ho nechal odvést do pevnosti. Nařídil, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, proč na něj tolik křičeli. 25Poté, co ho připoutali řemeny, Pavel oslovil velícího setníka: „Vy smíte bičovat římského občana – navíc bez soudu?“
26Jakmile to setník uslyšel, odešel to ohlásit veliteli: „Dej si pozor, co děláš. Ten člověk je římský občan!“
27Velitel se šel Pavla zeptat: „Pověz mi, ty jsi římský občan?“
„Ano,“ odpověděl Pavel.
28Velitel mu řekl: „Já jsem získal občanství za spoustu peněz!“
„Já jsem se tak už narodil,“ odpověděl Pavel.
29Ti, kdo ho měli vyslýchat, od něj okamžitě ustoupili. I velitel dostal strach, když si uvědomil, že nechal spoutat římského občana.

Před Veleradou

30Velitel chtěl zjistit, z čeho přesně jej Židé obviňují. Nazítří ho proto nechal vyvést z vězení a nařídil, ať se sejdou vrchní kněží i celá Velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před ně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Skutky, kapitola 22

  1. Pavlův osobní příběh byl pro něj důležitý – mluví už o něm minimálně podruhé (a to jen co máme zaznamenáno) při větším shromáždění.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.