Skutky, kapitola 27

V mořské bouři

1Jakmile bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, svěřili Pavla s několika dalšími vězni setníku Juliovi z císařského praporu.2Nastoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Makedonec Aristarchos z Tesaloniky.
3Druhého dne jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval vlídně a dovolil mu zajít k přátelům, aby se o něj postarali. 4Když jsme odtud vyrazili, museli jsme kvůli protivětru obeplout Kypr. 5Míjeli jsme pobřeží Kilikie a Pamfylie až do přistání v lykijské Myře. 6Tam setník našel alexandrijskou loď mířící do Itálie a přivedl nás na ni.
7Řadu dní jsme se plavili pomalu a s obtížemi, až jsme se dostali naproti Knidu. Vítr nám nedovolil pokračovat tím směrem, a tak jsme obepluli Krétu podél Salmony. 8Po obtížné plavbě kolem pobřeží jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy poblíž města Lasaia.
9Ztratili jsme hodně času; minul už dokonce i Půst a další plavba by byla nebezpečná. Pavel je proto varoval: 10„Pánové, podle mého by plavba skončila neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!“ 11Setník ale více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovým slovům. 12Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina rozhodla, že odtud vyplují a pokusí se dorazit do Fénixu, kde by mohli přezimovat. Tento krétský přístav byl totiž obrácený k jihozápadu a severozápadu.
13Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty. 14Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon 15a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet,16až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun 17a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál. 18Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad. 19Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu. 20Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.
21Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu. 22Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život. 23Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a 24řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.‘ 25Proto se vzchopte, pánové! Věřím totiž Bohu, že vše dopadne, jak mi bylo řečeno. 26Musíme ale narazit na nějaký ostrov.“
27Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni napříč Adriatikem. Kolem půlnoci měli námořníci dojem, že se blíží země. 28Spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; o kousek dál ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. 29Z obavy, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a toužebně očekávali den. 30Tehdy se námořníci pokusili uniknout z lodi. Pod záminkou, že chtějí roztahovat kotvy také z přídi, spustili člun na moře, 31ale Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud nezůstanou na lodi, nezachráníte se!“32Vojáci tedy přesekli lana a nechali člun uplavat.
33Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte. 34Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!“ 35Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst. 36Všechny to povzbudilo a něco pojedli. 37(Na lodi nás bylo celkem 276 osob.) 38Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.
39Konečně se rozednilo. Nemohli tu zem poznat, ale viděli jakousi zátoku s plochým břehem. Na ten se chtěli pokusit s lodí najet.40Odsekli kotvy a nechali je v moři. Uvolnili také provazy u kormidel, přední plachtu napnuli do větru a pustili se ke břehu. 41V mořské úžině však loď najela na mělčinu. Příď pevně uvízla a nemohla se pohnout, zatímco záď se tříštila pod náporem vln.
42Vojáci se rozhodli pobít vězně, aby některý neuplaval a neunikl. 43Setník jim ale v tom úmyslu zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Nařídil, aby ti, kdo umí plavat, vyskočili první a dostali se ke břehu. 44Ostatní je měli následovat na prknech nebo jiných troskách lodi. Tak se nakonec všichni v pořádku dostali na břeh.

Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Skutky, kapitola 27

  1. Chtěla bych mít sílu a s pevnou vírou, jako Pavel, říkat: “Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil.”

Napsat komentář: Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.