Ezechiel, kapitola 7

Je konec!

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi:
Konec! Konec je
se čtyřmi kouty země!
3Už s tebou konec je –
svůj hněv sešlu na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
4Neslituji se,
neušetřím tě!
Ano, uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já jsem Hospodin.
5Toto praví Panovník Hospodin:
Zlo za zlem –
hle, už tu je!
6Je konec, konec je,
tvůj konec nadešel –
hle, už tu je!
7Tvůj zánik nadešel,
obyvateli země!
Ten čas už tu je,
blíží se onen den –
místo jásotu je na horách děs!
8Hned teď na tebe vyliji svůj hněv,
mé rozhořčení padne na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
9Neslituji se,
neušetřím tě!
Uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já Hospodin jsem ten,
kdo vás bije.
10Hle, ten den –
hle, už tu je!
Zkáza propukla,
hůl rozkvetla,
pýcha vypučela,
11krutost vyrostla ve kmen zla.
Nezbude nikdo z nich,
nikdo z jejich množství,
nic z jejich jmění,
nic z jejich nádhery.
12Ten čas už tu je,
už nastal onen den!
Kdo kupuje, nejásej,
kdo prodává, nermuť se –
na celý ten dav totiž padá hněv!
13Kdo prodává, pokud snad přežije,
nezíská, co prodal, nazpátek.
Vidění o tom davu nebude vzato zpět:
Žádný z nich kvůli své vině
naživu neudrží se.
14Na trubku troubí se,
vše připraveno je,
nikdo však nejde do boje –
na celý ten dav dopadá můj hněv!
15Venku je meč, doma hlad a mor;
kdo je v krajině, mečem zahyne,
kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej.
16Uniknou-li utečenci, do hor utečou,
všichni však jako holubi v roklích
naříkat budou nad vinou svou.
17Každá ruka tehdy ochabne
a každé stehno bude zmáčené.
18Jejich oděvem bude pytlovina
a přikryje je hrůza;
každá hlava bude oholena
a na všech tvářích hanba.
19Své stříbro vyházejí do ulic,
zlato budou mít za odpadky.
Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit
v den Hospodinova zuření.
Nebudou se jím moci nasytit,
nenaplní si jím útroby –
způsobilo jim jenom hřích.
20Ze vší té nádhery, kterou se chlubili,
si vyrobili své ohavné obrazy.
Udělali z toho své hnusné modly,
a já s tím naložím jako s odpadky.
21Cizincům to vydám za kořist,
ať to uloupí nejhorší lotři na zemi,
jen ať to znesvětí!
22Svou tvář od nich odvrátím,
až znesvětí mou skrýš,
až do ní vpadnou lupiči
a celou ji znesvětí.
23Připrav řetězy!
Protože zemi naplnily popravy
a ve městě je samé násilí,
24přivedu nejhorší mezi národy,
aby jejich domy zabrali.
S pýchou těch mocných skoncuji
a jejich svatyně budou znesvěceny.
25Přichází děs!
Budou hledat pokoj – zbytečně!
26Valí se pohroma za pohromou,
zlá zpráva jedna za druhou.
Od proroka se budou dožadovat vidění
a skončí vyučování od kněží
i rady od starších.
27Králi nezbude než truchlení,
kníže zahalí se zděšením
a ruce prostých lidí hrůza ochromí.
Podle jejich cest s nimi naložím;
odsoudím je tak, jak sami soudili,
a poznají, že já jsem Hospodin.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Ezechiel, kapitola 7

  1. Bůh nám zaslibuje pokoj, který nám nikdo jiný dát nemůže. Zde ale míra jeho zloby přetekla a svůj pokoj nám odepírá…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.