Ezechiel, kapitola 21

Proroctví proti Negevu

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu.3Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle – zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever. 4Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin.“
5Tehdy jsem zvolal: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“

Boží meč

6Dostal jsem slovo Hospodinovo: 7„Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi. 8Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle – jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné. 9Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever.10Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.
11Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem. 12Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“
13Dostal jsem slovo Hospodinovo: 14„Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník:
Meč, meč!
Naostřený, jen se leskne,
15naostřený k porážce,
lesk má jako blesk!
Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. Ten meč se i všem stromům vysmívá.
16Už je naleštěn
a padne do dlaně,
ostrý a vyleštěný meč –
jen ho podat ruce katově!
17Kvílej a křič, synu člověčí,
neboť udeří na můj lid
i na všechny, kdo vládnou Izraeli.
Ti budou předhozeni meči
a s nimi i můj lid.
Bij se do hrudi
nad tím neštěstím!
18Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin.
19Prorokuj, synu člověčí,
a tleskni do dlaní:
Ten meč sekne tam a sem
a potřetí,
meč hrozných jatek,
meč vraždění!
Už krouží kolem nich,
20aby plnil srdce zděšením,
aby se mnozí hroutili.
Proti každé z jejich bran
jsem postavil meč na jatka –
ach ne, už je vyleštěn,
nabroušen, aby zabíjel!
21Rubej zprava, sekej zleva,
kamkoli se podíváš.
22Já sám budu takto tleskat do dlaní,
než se můj hněv utiší!
To říkám já Hospodin.“
23Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24„Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem. 25Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem. 26Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností. 27Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val. 28Jim to bude připadat jako mylná věštba – vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí.
29Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati.
30Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem! 31Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi. 32Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím.
33Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků –
Meč, meč!
Je tasen, aby porážel,
vyleštěn je k záhubě,
lesk má jako blesk!
34Měli o tobě falešná vidění
a věštili ti lži.
Onen meč dopadne
sprostým lotrům na šíje –
už nadešel jejich den,
čas zúčtování s jejich zločinem!
35Meči, zpět do pochvy!
Na místě, kde tě vyrobili,
v zemi, z níž pocházíš,
tam tě odsoudím.
36Vyliji na tebe své rozhořčení,
zachvátím tě plamenem svého zuření,
vydám tě do rukou lidí ukrutných,
zkušených v díle záhuby.
37Staneš se potravou pro plameny,
tvá krev bude crčet po zemi,
nezůstane po tobě ani památky!
To říkám já Hospodin.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.