Ezechiel, kapitola 24

Hrnec masa

1Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes král babylonský oblehl Jeruzalém. 3Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin!
Postav hrnec na oheň,
postav ho i s vodou v něm.
4Nalož do něj kusy masa,
pěkné kýty, krásná plecka.
Naplň ho nejlepšími porcemi,
5ber nejvybranější jehněčí.
Naskládej pod něj polena
a pak to prudce vař,
ať to i s kostmi klokotá!
6Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane. 7To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. 8Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta!
9Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici. 10Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí! 11Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí. 12Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím!
13Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě. 14To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“

Nebudete truchlit

15Dostal jsem slovo Hospodinovo: 16„Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. 17Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“
18Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.
19Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“
20Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, 22budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, 23hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. 24Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
25Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. 26V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. 27V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.