Ezechiel, kapitola 46

Další předpisy pro vládce a lid

1Tak praví Panovník Hospodin: „Východní brána vnitřního nádvoří bude po šest pracovních dnů zavřená, ale v sobotní den a v den novoluní se otevře. 2Tehdy do brány zvenku skrze síň vejde vládce a zastaví se u jejích veřejí. Až budou kněží přinášet jeho zápalnou oběť a jeho pokojné oběti, bude se klanět u prahu brány. Poté odejde, ale brána se až do večera nezavře.3Také lid země se bude o sobotách a novoluních u vchodu té brány klanět Hospodinu.
4V sobotní den přinese vládce Hospodinu jako zápalnou oběť šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. 5Jako moučnou oběť přidá k beranu efu mouky, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě přidá hin oleje. 6V den novoluní přinese mladého býčka, šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. 7Jako moučnou oběť přidá efu mouky k býčku a efu mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní možnosti. Ke každé efě přidá hin oleje. 8Když bude vládce přicházet, vejde do brány skrze síň a stejnou cestou odejde.
9Když bude o slavnostech přicházet před Hospodina lid země, ať ten, kdo se přijde klanět severní branou, vyjde branou jižní. Kdo přijde jižní branou, ať vyjde branou severní. Ať se nevrací branou, kterou přišel, ale vyjde branou naproti. 10Vládce bude uprostřed nich; přijde, když budou přicházet, a odejde, když budou odcházet. 11Jako moučná oběť se o svátcích a slavnostech bude přidávat efa mouky k býčku a efa mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě se přidá hin oleje.
12Když bude vládce přinášet Hospodinu dobrovolný dar – ať už to bude oběť zápalná nebo pokojná – otevře se mu východní brána, aby přinesl svou zápalnou nebo pokojnou oběť tak jako v sobotní den. Poté odejde a brána se po jeho odchodu zavře.
13Každý den, ráno co ráno, přineseš Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. 14Ráno co ráno k němu jako moučnou oběť přidáš šestinu efy mouky a třetinu hinu oleje na zalití mouky. Tato moučná oběť Hospodinu je stálé a věčné ustanovení. 15Ráno co ráno budou přinášet beránka, moučnou oběť a olej ke stálé zápalné oběti.“
16Tak praví Panovník Hospodin: „Když vládce ze svého dědictví obdaruje kteréhokoli ze svých synů, bude to patřit i jeho potomkům a zůstane jim to jako dědičné vlastnictví. 17Když ale ze svého dědictví obdaruje někoho ze svých služebníků, bude mu to patřit až do léta svobody, kdy to bude vráceno vládci. Je to přece dědictví pro jeho syny – musí to zůstat jim. 18Vládce nesmí brát nic z dědičného podílu lidu, nesmí je vytlačovat z jejich vlastnictví. Svým synům dá dědictví z vlastního majetku, aby nikdo z mého lidu nebyl vyháněn ze svého vlastnictví.“

Chrámové kuchyně

19Poté mě vedl průchodem po straně brány ke svatým místnostem pro kněží, obráceným na sever. A hle – všiml jsem si tam jakéhosi místa na jeho západním konci. 20Tehdy mi řekl: „Toto je místo, kde budou kněží vařit oběti odškodnění a oběti za hřích a kde budou péci moučné oběti, aby je nevynášeli do vnějšího nádvoří, a neposvěcovali tak lid.“
21Poté mě odvedl na vnější nádvoří. Zavedl mě do jeho čtyř rohů, a hle – v každém rohu nádvoří byl jakýsi dvorek.22Ohrazené dvorky ve čtyřech rozích nádvoří byly 40 loktů dlouhé a 30 loktů široké. Všechny čtyři měly stejné rozměry.23Každý z těch čtyř dvorků měl uvnitř kolem dokola kamennou římsu, pod níž byla kolem dokola zřízena ohniště. 24„To jsou kuchyně,“ řekl mi, „kde chrámoví služebníci vaří oběti lidu.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Ezechiel a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.