Židům, kapitola 10

Konec všech obětí

1Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti. 2(Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.) 3Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají; 4krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit.
5A proto Kristus, když přichází na svět, říká:
„Oběti ani dary sis nepřál,
místo toho jsi mi tělo připravil;
6zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis.
7Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože,
jako je o mně v Knize napsáno,
přicházím konat vůli tvou.“
8Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“ 9a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé. 10A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.
11Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. 12Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici. 13Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám, 14neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.
15Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká:
16„Toto je smlouva, kterou s nimi
po těch dnech uzavřu, praví Hospodin:

Své zákony vložím do jejich srdce
a vepíši jim je do mysli,“
17a potom dodává:
„Už nikdy nevzpomenu
na jejich hříchy a zločiny.“
18Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.

Nová a živá cesta

19Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně 20tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo. 21Máme také velikého kněze nad Božím domem, 22a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.
23Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný. 24Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům 25a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.
26Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, 27ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce. 28Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. 29Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti! 30Víme přece, kdo řekl:
„Má je pomsta, já zjednám odplatu,“
a dodal:
„Hospodin bude soudit svůj lid.“
31Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!
32Rozpomeňte se na dřívější dny – kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit! 33Někdy vás veřejně vystavovali urážkám a ponižování, jindy jste se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo. 34Poznali jste utrpení vězňů a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství.
35Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměně- na! 36Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení. Vždyť:
37„Už velmi, velmi brzy
přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se.
38Můj spravedlivý bude žít z víry,
odpadlík je mi však z duše protivný.“
39My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Židům a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.