Žalm 22

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.

I.

2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
3Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
4Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
5Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
6K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
7Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
8Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
9„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
10To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
11Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
12Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
13Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
14Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
15Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
16Patro mám suché jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
17Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli,
18všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
19o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
22Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!

II.

23Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
32Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!

Příspěvek byl publikován v rubrice První kniha, Žalmy a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.