Žalm 35

1Žalm Davidův.
Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí;
bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2Vezmi svou pavézu a svůj štít,
na pomoc povstaň mi!
3Vytáhni oštěp a kopí proti těm,
kdo táhnou proti mně.
Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“
4Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mě chtějí o život připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí
ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!
5Ať jsou jak větrem hnané plevy,
Hospodinův anděl ať je dohoní!
6Jejich cesta ať je temná a kluzká,
Hospodinův anděl ať stíhá je.
7Bez důvodu na mě svoji síť nastražili,
bez důvodu pro mě jámu kopali.
8Neštěstí ať na ně přijde znenadání,
síť, kterou políčili, ať je uloví,
jen ať se zřítí do svého neštěstí!
9Má duše však bude v Hospodinu jásat,
radovat se bude z jeho záchrany.
10Všechny mé kosti tehdy řeknou:
„Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“
Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího,
chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
12Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
13Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!
14Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
15Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
18Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.
19Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
20Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
23Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
24Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!
25Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!
27Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
28Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!

Příspěvek byl publikován v rubrice První kniha, Žalmy a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.