Žalm 39

1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.
2Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,
svým jazykem abych nehřešil,
na uzdě svoje ústa podržím,
dokud je se mnou ničemník.“
3Jako němý jsem zůstal tiše,
nadobro jsem se odmlčel,
svou bolest však jen jitřil jsem.
4Srdce mě pálilo v útrobách,
oheň mi hořel v myšlenkách,
takže můj jazyk začal promlouvat:
5Můj konec, Hospodine, ukaž mi,
kolik dnů jsi mi odměřil,
ať poznám, jak pomíjím!
6Ach, jen hrstku dnů dals mi,
můj věk je u tebe jako nic,
člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla
7Jak pouhý stín člověk životem kráčí,
marně se trápí, marně hromadí,
nevěda ani, kdo to podědí!
8Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?
Všechna má naděje v tobě spočívá!
9Vyprosti mě ze všech mých provinění,
ať se mi prosím blázni nesmějí!
10Zůstanu tiše, neotevřu ústa,
protože tys to způsobil!
11Odvrať ode mě svoji metlu,
pod ranami tvé ruky umírám!
12Když trestáš člověka za jeho vinu,
jako mol ničíš vše, co měl rád –
člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla
13Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,
když křičím o pomoc, naslouchej.
Nad mými slzami nezůstaň mlčet,
poutník a host jsem přece u tebe
tak jako všichni moji otcové!
14Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,
dříve než odejdu a nebudu tu víc!

Příspěvek byl publikován v rubrice První kniha, Žalmy a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Žalm 39

  1. Když jsem měla před pár lety možnost strávit 2 týdny na jachtě na moři a jeden den jsme strávili na otevřeném moři, člověk si uvědomí až úděs a spoléhání se na Boha a že je pouhé nic. Nic a přitom to největší v Božích očích. Pomáhá mi to chápat tento žalm.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.