Žalm 69

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davidův.

I.

2Bože, pomoz mi,
voda až po krk sahá mi!
3Hluboko klesám do bahna beze dna,
kolem mě vodní hlubina –
ta záplava mě přemáhá!
4Křikem jsem vyčerpán,
hrdlo mě pálí, vysychá,
vyhlížím Boha, ztrácím zrak!
5Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí,
je více, než mám vlasů na hlavě!
Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit,
obviňují mě falešně –
to, co jsem neukradl, musím navracet!
6Ty, Bože, znáš moje bláznovství,
mé viny před tebou se nikam neskryjí.
7Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí
ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají.
Ať kvůli mně nejsou zahanbeni
ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!
8Kvůli tobě přece snáším ponížení,
to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
9Pro vlastní bratry jsem jako cizí,
pro děti své matky jsem cizincem.
10Horlivost tvého domu mě totiž stravuje,
padají na mě urážky tobě určené!
11V slzách když jsem se trápil postem,
měli pro mě jen posměšky.
12Místo šatů když oblékal jsem pytel,
skládali o mně říkanky.
13Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně,
opilci si o mně zpívali!

II.

14Já se však budu modlit k tobě,
vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti.
Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce,
zachraň mě ve své věrnosti!
15Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout,
před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout
jako před vodní hlubinou!
16Ať mě nepřemůže vodní záplava,
ať mě nepohltí její hlubina,
kdyby se nade mnou propast zavřela!
17Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky,
v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
18Před svým služebníkem svou tvář neskrývej,
je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
19Přibliž se ke mně, vyprosti mě,
vykup mě z moci nepřátel!
20Ty přece víš o mém ponížení,
o všech těch urážkách a posměšcích –
všechny mé nepřátele máš přece na očích!
21Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle,
toužil jsem po soucitu, zbytečně,
hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
22K jídlu mi dali okusit žluče,
ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23Jejich stůl ať se jim stane léčkou,
jejich pastí a odplatou.
24Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
jejich bedra sehni navždycky!
25Vylij na ně své rozhněvání,
plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26Jejich příbytek ať zůstane pustý,
v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují,
baví se o bolesti tebou zraněných.
28Jejich viny jim proto všechny sečti,
do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.
29Z knihy života ať jsou vymazáni,
mezi spravedlivé ať nejsou počteni!

III.

30Já sám jsem ubohý, trpím bolestí,
tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!
31Boží jméno pak písní oslavím,
vyvyšovat je budu s vděčností.
32Ta oběť Hospodina potěší víc než býk,
více než dobytek s rohy a kopyty!
33Ponížení se rozveselí, až to uvidí –
vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
34Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky,
nepohrdá svým lidem v zajetí.
35Nebesa i země ať jej oslavují,
též moře i všechna havěť v nich!
36Bůh totiž Sionu daruje spásu
a města Judy znovu vystaví,
tak aby bydleli ve svém dědictví.
37Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží
a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!

Příspěvek byl publikován v rubrice Druhá kniha, Žalmy a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.