Žalm 107

I.

1Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
3že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
4Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
5Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
6Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
7Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
8Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
9On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!

II.

10Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
11neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
12Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
13Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
14Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
15Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
16On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!

III.

17Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
18Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.
19Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
20Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.
21Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
22Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!

IV.

23Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
24takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.
25Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
26Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
27Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.
28Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
29Proměnil onu bouři v šepot,
mořské vlny se zklidnily.
30Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.
31Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
32Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!

V.

33Mohutné řeky obrací v pouště,
vodní prameny v suchopár,
34úrodnou zemi v solné pláně
pro špatnost těch, kdo žili tam.
35Pouště zas obrací na jezera,
vyprahlou zemi ve vodní prameny.
36Usazuje tam ty, kteří hladověli,
aby založili město k bydlení.
37Oseli pole, vinice vysadili,
které pak vydaly hojný užitek.
38Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili,
před úbytkem chránil jejich dobytek.
39Ubývalo jich, když byli poníženi
ukrutnou bídou a trápením.
40I přední muže vystavil hanbě,
nechal je bloudit v pustotě bez cíle.
41Z trápení ale vyzvedl ubožáky,
jejich rodinu jak ovce rozmnožil.
42Poctiví radují se, když to vidí,
ústa musejí zavřít všichni zlosyni!
43Kdo je moudrý, ať se tohoto drží,
o Hospodinově lásce ať přemýšlí!

Příspěvek byl publikován v rubrice Pátá kniha, Žalmy a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.