Žalm 109

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

I.

Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!
2Ústa si na mě otvírají zrádci zlí,
pomlouvají mě lživými jazyky!
3Nenávistnými slovy mě zasypali,
bezdůvodně proti mně bojují.
4Za moje přátelství mě obviňují,
zatímco přináším své modlitby.
5Zlobou mi za dobrotu odplácejí
a nenávistí za mé přátelství.

II.

6Ustanov nad ním zlého soudce,
po pravici ať mu stojí žalobce!
7Až bude souzen, ať je za zločince,
i jeho modlitba ať hříchem je!
8Ať jeho život trvá jen krátce,
jeho pověření ať jiný převezme!
9Ať jeho děti zůstanou sirotky,
jeho žena ať ovdoví!
10Ať jeho synové po žebrotě chodí,
vyhnáni ze svých rozvalin!
11Ať lichvář zabaví vše, co mu patří,
jeho jmění ať si vezmou cizinci!
12Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád,
ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
13Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni,
jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
14Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje,
hřích jeho matky ať není zahlazen!
15Ať je má Hospodin před sebou vždycky,
ať jejich památku ze země vyhladí!
16Proto, že na laskavost ani nepomyslel,
nuzného ubožáka štval jako zvěř,
mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
17Miloval prokletí, tak ať ho raní,
nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
18Jak oděv oblékal si proklínání,
jak voda se mu vsáklo do těla,
vniklo mu do kostí jako mast.
19Ať ho to prokletí zahalí jako plášť,
ať ho vždy obepíná jako pás!

III.

20Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce,
ty, kteří o mně mluví tolik zle.
21Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
22Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
23Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
24Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
25Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.
26Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
27Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
28Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
29Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!
30Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
31Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!

Příspěvek byl publikován v rubrice Pátá kniha, Žalmy a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.