Jeremiáš, kapitola 15

Jsem unaven soucitem

1Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou! 2Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:
Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo pod meč, ten pod meč,
kdo do hladu, bude hladovět
a kdo do zajetí, bude odvlečen.
3Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili. 4Kvůli tomu, co judský král Menašem, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země.
5Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?
Kdo se nad tebou ustrne?
Kdo se zastaví zeptat se,
jak ti je?
6Opustil jsi mě, praví Hospodin,
odešel jsi pryč.
Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;
soucitem už jsem unaven!
7Budu je převívat vidlemi jako obilí
ve městech po celé zemi.
Připravím je o děti, zahubím svůj lid,
neboť se od svých cest neodvrátili.
8Proto jejich vdovy rozmnožím
více než písek v mořích.
V poledne na ně přivedu zhoubce,
na matky i na mládence;
znenadání na ně uvalím
hrůzu a zděšení.
9I matka sedmi dětí zchřadne
u konce s dechem,
za bílého dne jí zajde slunce,
v hanbě se bude stydět.
Ty, kdo přežijí, pak vydám meči
před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“

Budeš mými ústy

10Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –
muž, který má s celou zemí svár a při!
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,
a přesto mi všichni zlořečí.
11Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení. 12Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem? 13Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území. 14Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“
15Hospodine, ty rozumíš,
vzpomeň si na mě, ke mně přijď,
pomsti se za mě
na mých pronásledovatelích!
Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –
považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!
16Jakmile tvá slova přišla,
ihned jsem je sněd,
tvá slova mě potěšila,
vnesla radost do srdce.
Hospodine, Bože zástupů,
patřím přece tobě!
17Nesedávám s těmi, kdo se veselí,
neoslavuji s nimi.
Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil
a naplnil mě nevolí.
18Proč má bolest nikdy nekončí,
proč se má hrozná rána nechce zahojit?
Stal ses mi zdrojem zklamání –
copak jsi potok bez vody?
19Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. 20Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin. 21Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Jeremiáš, kapitola 15

  1. Ve Skutcích jsme četli, že pokud budou učedníci zatčeni, dostali příslib, že za ně bude mluvit Duch svatý. Jeremjáš žije o tolik let před nimi a dostává od Boha ten samý příslib – když mi budeš věřit, ochráním tě.

Napsat komentář: Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.