Jeremiáš, kapitola 25

Sedmdesát let zajetí

1Slovo, které Jeremiáš dostal o veškerém judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova (což byl první rok babylonského krále Nabukadnezara). 2Prorok Jeremiáš veškerému judskému lidu a všem obyvatelům Jeruzaléma řekl:
3„Je to už třiadvacet let – od třináctého roku judského krále Jošiáše, syna Amonova, až dodneška – co dostávám slovo Hospodinovo. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. 4Hospodin k vám znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky, ale vy jste neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali. 5Říkávali: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a svého zlého jednání, ať můžete žít v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky. 6Nenásledujte cizí bohy, neslužte jim a neklaňte se jim; nepopouzejte mě svými výtvory, ať na vás nedopustím neštěstí!‘ 7Vy jste mě ale neposlouchali, praví Hospodin, a k vlastnímu neštěstí jsme mě popouzeli svými výtvory.
8Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova, 9hle, povolám a poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí. Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště. 10Skoncuji s hlasem radosti a veselí, s hlasem ženicha a nevěsty, s hlasem mlýnku i se světlem lampičky. 11Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi.
12Až se těch sedmdesát let naplní, potrestám babylonského krále i jeho národ za jejich vinu, praví Hospodin, a nechám Babylonii zpustnout navěky. 13Uvalím na tu zem všechny své hrozby, které jsem o ní vyřkl, všechno, co je zapsáno v této knize, všechno, co Jeremiáš prorokoval o všech těch národech. 14I oni sami budou otročit mocným národům a velikým králům. Odplatím jim za jejich skutky, za to, co vlastnoručně páchali.‘“

Kalich hněvu

15Hospodin, Bůh Izraele, ke mně promluvil: „Vezmi z mé ruky kalich s vínem hněvu a dej z něj pít všem národům, k nimž tě posílám. 16Až se napijí, budou se potácet a blouznit kvůli meči, který na ně sesílám.“
17Vzal jsem tedy kalich z Hospodinovy ruky a napojil jím všechny národy, k nimž mě Hospodin poslal:
18Jeruzalém a judská města s jejich králi a velmoži, aby z nich zbyly jen trosky budící děs, posměch a nadávky (jak je tomu už dnes);
19faraona, vládce Egypta, s jeho dvořany a velmoži i se vším jeho lidem 20a všemi přimíšenými cizinci;
všechny krále země Úc;
všechny krále filištínské země, Aškelon, Gazu, Ekron i ty, kdo zbyli v Ašdodu;
21Edom, Moáb i Amonce;
22všechny krále Týru a Sidonu;
krále zámořských břehů;
23Dedana, Temu a Búze;
všechny, kteří si vyholují skráně;
24všechny krále Arábie;
všechny krále směsice národů žijících na poušti;
25všechny krále Zimri;
všechny krále Elamu;
všechny krále Médie;
26všechny krále severu, blízké i vzdálené, jednoho po druhém –
všechna království země, co jich je na světě.
A po nich se napije král Šešak!
27„Řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se, pozvracejte se a padněte, že už nevstanete, protože na vás sesílám meč!‘ 28A kdyby od tebe odmítali ten kalich vzít a napít se, řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Musíte pít! 29Hle, na město, jež nese mé jméno, začínám přivádět neštěstí, a vy byste měli vyváznout? Nevyváznete! Na všechny obyvatele země už svolávám meč, praví Hospodin zástupů.‘
30Nuže, prorokuj jim všechna tato slova a řekni jim:
‚Hospodin řve na výsostech,
burácí z příbytku své svatosti.
Na vlastní stádo řve jako lev,
křičí jako ti, kdo víno lisují,
na všechny, kdo žijí na zemi.
31Po celém světě se šíří hluk boje,
neboť Hospodin obžaluje národy;
soudí se s každým smrtelníkem
a ničemy dává napospas meči.
Tak praví Hospodin.‘
32Tak praví Hospodin zástupů:
‚Hle, od národu k národu
se šíří neštěstí,
od nejzazších konců světa
se zvedá vichr veliký!‘“
33Mrtvoly těch, které Hospodin v onen den pobije, budou rozsety od jednoho konce světa po druhý. Nikdo je neopláče, nikdo je neposbírá ani nepohřbí; zůstanou ležet jako hnůj na zemi.
34Kvílejte, pastýři, naříkejte,
vůdcové stáda, svíjejte se v prachu!
Čas vaší porážky nadešel,
padnete jako krásní berani.
35Pastýři nebudou mít kam utéct,
pro vůdce stáda nebude úniku.
36Slyš! To naříkají pastýři,
vůdcové stáda kvílejí –
Hospodin pustoší jejich pastviny!
37Pokojné louky utichnou
před žárem Hospodinova hněvu.
38Jako lev vyjde ze svého příbytku
a jejich zem se stane pustinou
před tím krutým žárem –
před žárem jeho hněvu!

Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Jeremiáš, kapitola 25

  1. Když jsem ve vyšším postavení, mám větší zodpovědnost. A platí to i u Boha – pokud mám pod sebou lidi, mám je vést i k Bohu, i když se pak bude zodpovídat každý sám za sebe. To je velmi velká zodpovědnost. A u dětí ještě vyšší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.