Jeremiáš, kapitola 49

Slovo o Amonu

1Toto praví Hospodin o Amoncích:
„Copak Izrael nemá děti?
Copak nemá žádné dědice?
Proč tedy Moloch dědí po Gádovi
a jeho lid tam bydlí ve městech?
2Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin.
3Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben,
obyvatelky Raby, bědujte,
oblečte pytel a kvílejte,
mezi hradbami sem tam běhejte!
Moloch odejde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
4Chlubíš se svými pláněmi?
Že je tvá pláň tak úrodná,
dcero nevěrná?
Spoléháš na své poklady,
prý: ‚Kdo by mě napadal?‘
5Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli.
6Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“

Slovo o Edomu

7Toto praví Hospodin zástupů o Edomu:
„Copak už není moudrost v Temanu?
Přišli rozvážní o rozum?
Je jejich moudrost k ničemu?
8Obraťte se a utečte!
Dedanští, skryjte se v dolině!
Na Ezaua totiž přivedu neštěstí
v čas, kdy s ním zúčtuji.
9Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky.
Přepadnou-li tě v noci zloději,
vezmou jen to, co budou chtít.
10Já však Ezaua svléknu donaha,
odhalím jeho úkryty, už se neschová!
Jeho děti i příbuzní budou zničeni,
nezbude mu soused, jenž by ho oslovil:
11‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít,
tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“
12Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! 13Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“
14Od Hospodina jsem slyšel zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
Šikujte se! Vzhůru k útoku!
Válčete proti Edomu!
15„Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
mezi lidmi budeš v opovržení.
16Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ,
a pýcha tvého srdce.
V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí,
obsadils horské vrcholy.
I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil,
i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin.
17Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly.
18Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.
19Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Edomce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“
20Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
21Rachot jejich pádu otřese zemí,
až k Rudému moři se ponese jejich křik.
22Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se,
nad Bosrou křídla rozestře!
Srdce edomských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.

Slovo o Damašku

23O Damašku:
„Chamát i Arpád leží v hanbě,
neboť zlou zprávu slyšeli;
zmítají se hrůzou jako moře,
jež nelze utišit.
24Damašek slábne,
zachvácen děsem se dává na útěk,
jak rodička je sevřen v bolestech.
25Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti,
to město radosti!
26Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích,
všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin zástupů.
27Zapálím na damašských hradbách oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“

Slovo o Kedaru a Chasoru

28Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil):
„Vzhůru! Do boje proti Kedaru!
Zahubte syny Východu!
29Stany i stáda jim budou vzaty,
stanové plachty i všechny věci.
Jejich velbloudi budou odvedeni pryč,
‚Hrůza všude kolem!‘ –
tak na ně lidé zakřičí.
30Rychle! Dejte se na útěk!
Chacorští, skryjte se v dolině!
praví Hospodin.
Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám,
už na vás vymýšlí svůj plán.
31Vzhůru! Do boje proti národu,
jenž žije v pohodlí a poklidu!
praví Hospodin.
Nemají vrata ani závory,
žijí o samotě, v bezpečí.
32Jejich velbloudi jim budou uloupeni,
jejich obrovská stáda budou kořistí.
Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran,
praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad!
33Chacor se stane doupětem šakalů,
věčnou pustinou.
Nebude zde už nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.“

Slovo o Elamu

34Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu.
35Tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, lámu luk Elamu –
jeho hlavní sílu!
36Přivedu na Elam čtyři vichry
ze čtyř nebeských stran
a těmi vichry ho všude rozmetám,
takže nezbude ani jeden národ,
kam elamští utečenci nepřijdou.
37Vyděsím Elam před jeho nepřáteli,
před těmi, kdo pasou po jejich životě.
Uvedu na ně neštěstí,
svůj planoucí hněv, praví Hospodin.
Pošlu za nimi meč,
abych je vyhladil.
38Ustanovím svůj trůn nad Elamem,
abych odtud hubil krále i velmože,
praví Hospodin.
39V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.