Jeremiáš, kapitola 51

1Tak praví Hospodin:
„Hle, zvednu proti Babylonu zhoubný vichr,
proti těm, kdo žijí v Leb-kamaji.
2Pošlu na Babylon cizince,
ať provanou a vyprázdní jeho zem.
Ano, obklíčí jej všude kolem
v jeho zlý den.
3Nenechte střelce ani napnout luk,
nenechte je ani pancíř obléknout!
Nešetřete ani jejich mládence,
celé to vojsko vyhlaďte jako proklaté!
4Ať v zemi Chaldejců padají pobití,
smrtelně ranění ať leží v ulicích!“
5Izraele a Judu však jejich Bůh, Hospodin zástupů, neopustil jako vdovu, ačkoli se jejich zem tolik naplnila hříchem proti Svatému Izraelovu.
6Utečte z Babylonu!
Prchejte všichni o život!
Nezahyňte pro jeho nepravost!
Toto je čas Hospodinovy pomsty –
odplácí Babylonu, co si zaslouží.
7Zlatým kalichem v ruce Hospodinově
byl Babylon – opíjel celý svět.
Národy z něj to víno pily,
až se pomátly.
8Babylon ale náhle padne,
bude rozdrcen.
Kvílejte nad ním,
přineste balzám na jeho rány,
třeba se uzdraví!
9„Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“
10„Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“
11Ostřete šípy,
uchopte štíty!
Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám!
12Namiřte korouhev proti babylonským hradbám!
Zesilte hlídky, stavte stráž!
Buďte připraveni v zálohách!
Hospodin rozhodl a také vykoná,
co o Babyloňanech zvěstoval.
13Město ležící u mocných řek
a topící se v pokladech,
tvůj konec nadešel,
tvá nit se přetrhne!
14Hospodin zástupů přísahá sám při sobě:
„Naplním tě vojskem –
bude jich jako kobylek,
budou nad tebou křičet vítězně!“
15On sám svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
16Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
17Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
18Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.
19Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje.
20„Ty jsi můj kyj,
můj nástroj válečný:
tebou drtím národy,
tebou ničím království,
21tebou drtím koně i s jezdci,
tebou drtím vozy s vozataji,
22tebou drtím muže i ženy,
tebou drtím starce i mladíky,
tebou drtím mládence i panny,
23tebou drtím pastýře s ovcemi,
tebou drtím oráče i spřežení,
tebou drtím správce i hejtmany.
24Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin.
25Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby,
která hubíš celou zemi, praví Hospodin.
Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal,
obrátím tě v horu popela!
26Nevezmou z tebe kámen úhelný
ani kámen pro základy.
Ano, zůstaneš pustý navěky,
praví Hospodin.“
27Zvedněte v zemi korouhev!
Ať mezi národy zazní polnice!
Připravte národy proti němu do boje,
svolejte na něj království Ararat,
Minni a Aškenaz!
Postavte proti němu vojevůdce,
přiveďte koně jak roje kobylek!
28Připravte národy proti němu do boje,
krále Médie a jejich hejtmany,
správce všech zemí, které ovládli!
29Země se třese, svíjí se bolestí,
plní se, co Hospodin o Babylonu uložil:
Obrátí babylonskou zemi v trosky,
kde nikdo nebydlí.
30Babylonští hrdinové dobojovali,
zůstali ve svých opevněních.
Síly je opustily,
jsou jako ženy.
Jejich domovy zapáleny,
závory zlomeny.
31Běžec předhání běžce,
posel posla potkává –
babylonskému králi se oznamuje,
že město padlo ze všech stran!
32Byly obsazeny brody,
v močálech hoří rákosí,
bojovníci jsou zděšeni!
33Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:
„Dcera babylonská je jako mlat
v čas, kdy se mlátí úroda;
čas její sklizně rychle nastává!“
34„Babylonský král Nabukadnezar mě požíral,
rozdrtil mě na sousta,
udělal ze mě prázdný džbán.
Polykal mě jako drak,
mými pochoutkami si břicho cpal,
vytřel mě jako hrnec dočista.
35Násilí na mě páchané ať na Babylon dopadne!“
říká obyvatelka Sionu.
„Moje krev na obyvatele Chaldeje!“
říká Jeruzalém.
36A proto tak praví Hospodin:
„Hle, ujmu se tvojí pře
a pomstím se za tebe.
Vysuším to jeho moře,
nechám vyschnout i jeho pramen.
37Babylon se obrátí v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
bude vzbuzovat děs a posměch,
zůstane bez obyvatele.
38Jsou jako řvoucí smečka lvů,
lačně vrčí jak mladí lvi.
39Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu,
opiji je, že se budou hlučně veselit.
Pak ale tvrdě usnou navěky
a už se nevzbudí, praví Hospodin.
40Povedu je na porážku jako ovečky,
jako kozly a beránky.
41Ach, jak byl ten Šešak lapen,
jak chloubu světa dobyli?
Jak mohl být tak zpustošen
Babylon mezi národy!
42Babylon zaplavilo moře,
příval jeho vln jej pohltil.
43Z jeho měst zbyly kupy trosek,
vyprahlá země bez vody,
země úplně bez obyvatel,
kudy neprojde žádný smrtelník.
44Zúčtuji s Bélem v Babylonu,
vyrvu mu z úst, co pohltil.
Národy už se k němu nepohrnou,
padnou babylonské zdi!
45Vyjděte odtud, lide můj!
Prchejte všichni o život,
až vzplane Hospodinova zuřivost!
46Neztrácejte odvahu,
nebojte se zpráv, jež krajem zní.
Jedna zpráva letos, jiná napřesrok –
že v zemi vládne násilí
a vladař stojí proti vladaři.
47Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly. 48Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“
49Babylon teď musí padnout
kvůli izraelským padlým,
tak jako kvůli Babylonu
padali mrtví po vší zemi.
50Vy, kteří jste ušli meči,
jděte a nezastavujte!
Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi,
myslete na Jeruzalém!
51„Zahanbeni jsme a uráženi,
tváře nám přikryl stud,
protože do svatyně Hospodinova domu
vnikli cizáci.“
52„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění! 53I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“
54Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu,
hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců.
55Hospodin ničí Babylon!
Umlčuje všechen jeho hřmot!
Vlny útočníků hučí jak množství vod,
už burácejí jako hrom!
56Ano, zhoubce přichází na Babylon!
Jeho hrdinové budou zajati
a jejich luky zlámány.
Ano, Hospodin je Bůh odplaty –
vrchovatě jim odplatí!
57„Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“
58Tak praví Hospodin zástupů:
„Hradba Babylonu, jakkoli široká,
bude do základů zbořena!
Jeho brány, jakkoli vysoké,
lehnou popelem!
Národy se namáhaly zbytečně,
jejich dřina půjde do ohně!“
59Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády vydal do Babylonu.) 60Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu.
61„Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl. 62Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘ 63Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu. 64Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“
Zde končí slova Jeremiášova.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jeremiáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.