Římanům, kapitola 4

Abrahamův příklad

1Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham? 2Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! 3Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“
4Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. 5Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. 6Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7„Blaze těm, jimž byly odpuštěny viny
a jejichž hříchy byly přikryty.
8Blaze tomu, jemuž Hospodin
nepočítá jeho hřích!“
9Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“. 10Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní!11Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, 12a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.
13Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. 14Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. 15Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.
16Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech 17(jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.
18V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“19I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna.20Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. 21Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, 22a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“
23Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu, 24ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 25On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Příspěvek byl publikován v rubrice Římánům a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Římanům, kapitola 4

  1. Jsme slabí, Pavel to ví a povzbuzuje nás svými slovy i dnes.
    4. a 5. verš jsou v kontrastu, který se zase vrací k tématu předchozí kapitoly – nejdůležitější je “pouze” věřit Bohu a zbytek vyplyne. Proč je pro nás tak těžké přijmout jednoduchou věc, víru? Která nás nestojí moc práce? Nebo je to tím, že víra je darem od Pána Boha?
    21. verš je pro mě obrovským povzbuzením a slibem, že cokoliv Pán Bůh zaslíbil, prostě splní. Jen musím být trpělivá, protože nevím, co přesně je Jeho vůle.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.