Římanům, kapitola 9

Izrael – Boží vyvolený

1Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, 2že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest.3Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, 4Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, 5jejich jsou otcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.
6Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. 7Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ 8To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“ 10A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. 11Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení 12(nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“13Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“
14Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! 15Už Mojžíšovi přece řekl:
„Smiluji se, nad kým se smiluji,
a slituji se, nad kým se slituji.“
16Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. 17Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“ 18Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

Hrnčíř a nádoby

19Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“
20Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ 21Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. 22A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? 23Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, 24totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?
25Jak stojí u Ozeáše:
„Ne svůj lid nazvu lidem svým,
nemilovanou budu milovat.“
26„Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘
syny živého Boha se budou jmenovat.“
27Izaiáš pak volá ohledně Izraele:
„I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři,
jen hrstka z nich se zachrání.
28Hospodin učiní rázný konec,
vykoná svůj soud nad zemí.“
29A ještě předtím Izaiáš řekl:
„Kdyby nám Hospodin zástupů
nenechal aspoň símě naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!“

Kámen úrazu

30Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. 31Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. 32Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, 33jak je psáno:
„Hle, pokládám na Sionu
kámen úrazu a skálu pohoršení;
kdokoli však v něj věří,
se jistě nezklame.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Římánům a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Římanům, kapitola 9

  1. 18. verš mě zarazil. Přestože dává smysl a vždycky jsem to věděla, když jsem četla o zatvrzelosti faraona, překvapilo mě to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.