Ozeáš, kapitola 2

1Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ 2Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!
3Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

Nevěrná manželka

4Žalujte matku svou, žalujte,
neboť mi není manželkou
a já nejsem jejím manželem!
Ať očistí svou tvář od smilstva,
cizoložství ať mezi prsy nechová –
5jinak ji svléknu donaha,
abych ji obnaženou ukázal
jako v den, kdy se zrodila,
a obrátím ji v poušť a suchopár,
aby žízní zmírala.
6Ani její děti nebudu milovat,
protože jsou to děti ze smilstva.
7Jejich matka totiž smilnila,
nestydatá byla jejich rodička.
Říkala: „Půjdu za svými milenci,
kteří mi jídlo i vodu dávají,
kteří mi dávají vlnu i len,
olej i nápoje.“
8Proto jí zatarasím cestu trním
a zastavím ji zdí,
aby netrefila svými stezkami.
9Za svými milenci se požene, ale nedožene je,
bude je hledat, ale nenajde.
Tehdy si řekne:
„Vrátím se zpátky za svým manželem,
vždyť mi s ním bylo líp než teď!“
10Až dosud ale uznat nechtěla,
že jsem jí obilí, víno i olej dával já,
že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata,
které utráceli na Baala.
11Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět
a v době vinobraní víno své;
strhnu z ní svou vlnu i svůj len,
jimiž se přikrývala ve své nahotě.
12Brzy odhalím její sprostotu
před zraky jejích milenců
a nikdo ji nezachrání přede mnou.
13Ukončím veškeré její veselí,
její svátky i její novoluní,
její soboty i všechny její slavnosti.
14Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“
a proměním je v lesní houštiny,
kde budou požírány divokými zvířaty.
15Potrestám ji za ty dny,
ve kterých uctívá baaly kadidly
a ozdobená náušnicemi a sponami
chodí za svými milenci –
na mě však vůbec nemyslí,
praví Hospodin.

Zasnoubím si tě navěky

16Pak si ji ale znovu nakloním;
povedu ji po poušti,
kde k ní láskyplně promluvím.
17Její vinice jí tehdy navrátím,
Rokle neštěstí se jí stane Bránou k naději,
a tehdy mi odpoví jako zamlada,
jako v den, kdy vyšla z Egypta.
18Toho dne, praví Hospodin,
mi budeš říkat: „Manželi“ –
Baalem mě nenazveš už nikdy víc.
19Jména baalů totiž z tvých úst odstraním,
aby už nebyli svým jménem vzýváni.
20V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim
s divokou zvěří a s ptáky na nebi
i s havětí, co leze po zemi;
luk, meč a válku ze země vymýtím,
všem dám odpočinout v bezpečí.
21Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě právem a spravedlností,
láskou a milosrdenstvím.
22Zasnoubím si tě také věrností,
abys poznala, kdo je Hospodin.
23V ten den odpovím,
praví Hospodin,
odpovím nebi
a to odpoví zemi.
24Země odpoví obilí,
vínu i oleji
a to vše odpoví Jizreeli.
25Do země si jej zaseji
a nad Lo-ruchamou se smiluji.
Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“
a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“

Příspěvek byl publikován v rubrice Ozeáš a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Ozeáš, kapitola 2

  1. Nemám slov. Bůh natvrdo vzkazuje, jak Izraelce vnímá, jakou bolest mu působí, a přesto je stále tak nekonečně miluje…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.