Genesis, kapitola 8

Nový začátek

1Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. 2Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. 3Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.
4Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. 5Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, 7a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. 8Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. 9Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. 10Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. 11Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. 12Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.
13Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. 14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.
15Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: 16„Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 17Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“
18Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 19Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.
20Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. 21Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.
22Dokud bude trvat země,
nikdy nepřestane setba a žeň,
chlad a horko, léto, zima
ani noc a den.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Genesis a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.