Exodus, kapitola 15

Mojžíšova píseň

1Tehdy zpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:
„Zazpívám Hospodinu,
slavně se vyvýšil:
Koně i s jezdcem
smetl do moře!
2Má síla, má píseň je Hospodin,
to on se stal mým spasením.
Toto je můj Bůh a já ho chci chválit,
Bůh mého otce, chci ho velebit.
3Hospodin je udatný bojovník,
jeho jméno zní: Hospodin.
4Faraonovy vozy i s jeho vojskem
do moře svrhl,
nejlepší z jeho jezdců
v Rudém moři ztonuli.
5Propast je pohřbila,
jako kámen klesli do hlubin.
6Tvá pravice, Hospodine,
je velkolepá v moci,
tvá pravice, Hospodine,
nepřítele drtí!
7Svou mohutnou vznešeností
své protivníky ničíš.
Když vypouštíš svůj hněv,
jak strniště je sežehne!
8Dechem tvého chřípí
se vody nakupily,
proudy vod stály jako hromady,
v nitru moře ztuhly propasti.
9Nepřítel řekl: ‚Stíhat je budu, doženu je,
kořist uchvátím,
svou chtivost jimi nasytím,
vytasím meč, má ruka si je podrobí!‘
10Svým dechem zavál jsi,
moře je přikrylo,
jak olovo klesli do mohutných vod.
11Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine?
Kdo je jako ty – mohutný ve svatosti,
úžasný ve chvalách, konající divy?
12Napřáhls pravici,
země je pohltila.
13Lid, jejž jsi vykoupil,
však láskou provázíš,
svou silou zvolna vedeš jej
až k příbytku své svatosti.
14Národy roztřesou se, až to uslyší,
filištínský lid úzkost zachvátí.
15Tehdy se zhrozí kmeny edomské,
moábských siláků se zmocní děs,
všichni obyvatelé Kanaánu už se potácí!
16Hrůza a strach je přepadne,
pro velikost paže tvé
zmlknou jak kámen,
než přejde tvůj lid, Hospodine,
než přejde lid, jejž sis vytvořil.
17Přivedeš je a zasadíš
na hoře, jež je tvým dědictvím,
na místě, jež svým sídlem,
ó Hospodine, učiníš,
ve svatyni, kterou tvé ruce,
ó Pane, upevní!
18Hospodin bude kralovat
na věky věků.“
19Když faraonovi koně i s vozy a jezdci vešli do moře, Hospodin je zavalil spoustou vod, ale synové Izraele prošli prostředkem moře suchou nohou. 20Áronova sestra, prorokyně Miriam, tehdy vzala do ruky tamburínu a všechny ženy s tamburínami šly za ní a tančily. 21Miriam jim předzpěvovala:
„Zpívejte Hospodinu,
slavně se vyvýšil:
Koně i s jezdcem
smetl do moře!“

Hořkost

22Když Mojžíš odvedl Izrael od Rudého moře, vydali se k poušti Šur. Tři dny šli pouští, aniž nalezli vodu. 23Když potom přišli do Mary, nemohli místní vodu pít, neboť byla hořká. (A proto se jmenuje Mara, Hořkost.) 24Tehdy lid reptal proti Mojžíšovi. „Co máme pít?“ říkali.
25Mojžíš tedy volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal kus dřeva. Když jej hodil do vody, voda zesládla.
Tam dal Hospodin lidu ustanovení a řád a tam jej vyzkoušel. 26Řekl: „Budeš-li opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha, činit, co on pova-žuje za správné, řídit se jeho přikázáními a zachovávat všechna jeho ustanovení, pak na tebe nedopustím žádnou nemoc, kterou jsem dopustil na Egypt – neboť já jsem Hospodin, tvůj lékař.“
27A tak přišli do Elimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody.

Příspěvek byl publikován v rubrice Exodus a jeho autorem je Veronika. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.